Zatímco většina mužů rozlišují jen 16 základních barev, my rybáři jsme na tom podobně jako ženská část populace. Zásadním rozdílem ovšem je to, že termíny jako hrášková zeleň či námořní modř u nás nahradily daleko údernější názvy, které dostaly do vínku různé barevné vzory vláčecích nástrah. Pojmenování typu Fire Tiger, RH či jiná jsou mezi vláčkaři proslulá a téměř každý asi tuší jaká barevná kombinace se pod nimi skrývá.

Při dnešní obrovské nabídce na trhu nás ale dovede pěkně potrápit dilema, jaká barva bude pro jeho účely ta nejlepší. Vyzkoušet všechno totiž nestihnete, ani kdybyste vodu bičovali každý den od rána do večera, o finančních nákladech na takový megatest nástrah ani nemluvě. Osobně mám doma celkem solidní zásobu všech druhů nástrah. K vodě ale tahám jen nezbytné minimum. Beztak nikdy nestihnu vyzkoušet vše, co mám zrovna s sebou.

Názory na nejlepší zbarvení se navíc dosti různí. Existuje i teorie, že na barvě nezáleží a vše se točí hlavně kolem způsobu vedení nástrahy a její velikosti či typu. Jiní zase naopak bazírují na konkrétní barvě pro konkrétní druh dravce, přičemž se nedokážou shodnout na tom jaký, a někteří dokonce došli k opačným názorům. Aby těch zmatků nebylo málo, rozhodl jsem se, že se podělím o své osobní názory.

Na barvě nezáleží?

Někdy je opravdu těžké si vybrat

Z vlastních zkušeností jsem přesvědčen, že v určitých momentech je barva nástrahy rozhodujícím faktorem. Stačí trefit tu správnou a záběry na sebe nenechají dlouho čekat. Stává se, že občas rozhoduje třeba jen barva jigové hlavičky. Místo stříbrné nasadíte barvenou či naopak a ryby se můžou přetrhnout, aby se vám pověsily na háček.

Před lety jsem byl vláčet na jedné nejmenované přehradní nádrži. Po nějakém čase, kdy jsem měl pouze pár záběrů od menších okounů, jsem změnil twistera z bílé barvy na průhlednou hnědou s flitry. Po prvním náhozu jsem se nestačil divit. Následoval záběr za záběrem a z vody na břeh se během nepatrné chvilky podívalo pět okounů ve velikosti 30 – 35 centimetrů, za kterými téměř okamžitě následovala štika 61 cm.

Můžete si myslet, že šlo o náhodu. Já jsem ale přesvědčen, že za všechno mohla právě barva nástrahy, která rybám zrovna padla do oka. Hned poté jsem totiž twistera utrhl a dalšího ve stejném zbarvení jsem neměl. Na jinou nástrahu už jsem potom z vody nedostal ani šupinu.

Tipů na nejúčinnější barvy pro konkrétní druh ryb najdete na webu přehršel. Já jsem názoru, že spíše záleží na konkrétním revíru a podmínkách. Při lovu pstruhů nejvíce věřím přírodním vzorům a temným barvám – černé, šedé či tmavě modré.

U tloušťů se k nim přidává ještě barva bílá a u okounů tmavě červená. Červené twistry dost chutnají i štikám. S těmito barvami mám dobré zkušenosti a nezřídka mi přinášejí pěkné zážitky z lovu. Naopak příliš nefandím nástrahám v barvě zlaté a u twisterů průhledné.

Nejdůležitější je víra

Jedna z nejůspěšnějších nástrah letošní sezony na okouny a pstruhy

Sám na sobě pozoruji, že pokud lovec nástraze nevěří, tak je i šance na úlovek dost malá. Mám ve svém arzenálu řadu věcí, které jsem s nadějí koupil, nicméně je téměř nevyužívám, protože s nimi prostě nemám štěstí. Přesněji řečeno jsem na ně zezačátku nic neulovil a proto jsem je zavrhl. Zabírají jedno nebo dvě oddělení v krabičce a čekají na svoji příležitost. Většinou marně. Do akce jdou až ve chvílích, kdy ryby nereagují na žádné osvědčenější modely. Výsledek bývá, že opět nic nechytím a nedůvěra se prohlubuje.

Výjimky ale potvrzují pravidlo. Ačkoliv jsem příznivec spíše přírodních barev, tak při nákupu nástrah vždycky vezmu i něco z křiklavějších vzorů. Stejně tak jsem učinil, i když jsem zjara kupoval do zásoby kopyta na pstruhy a okouny. Ty tmavší jsem jako daleko úspěšnější používal velmi často a většinu jsem postupně utrhal. V krabičce mi zůstalo pouze jedno kopýtko v reflexní zelené s tmavšími pruhy.

Na něj došlo až koncem srpna. Chtěl jsem si ještě naposledy zavláčet na pstruhovce, než začne hájení a tak jsem vyrazil na nedalekou řeku, která protéká hlubokým lesnatým údolím. Nikde ani noha, jen šumění vody a nádherná příroda kolem dokola. Zkrátka naprostá idylka. Pstruha jsem ale za celé odpoledne nechytnul, zato můj zrak po pár utržených gumách spočinul na oné cirkusově vybarvené rybičce.

Nához směřoval podél břehu pouhých pár metrů proti proudu. Rybu jsem už ten večer nečekal a chtěl jsem si jen užít večerní atmosféru u řeky. O to větší bylo moje překvapení, když se prut ohnul do slušné křivky.

První podezření padlo na pstruha, způsob boje ale králi podhorských řek vůbec neodpovídal. Neměl jsem tak vůbec tušení, s kým mám tu čest. Bylo totiž už šero a několik vteřin trvalo, než jsem alespoň zahlédl obrys ryby. Kousek od břehu se převalilo zavalité rybí tělo. Myslel jsem, že to je tloušť. Pár jsem jich tu v obdobné velikosti už lapil. U břehu se ale ukázalo, že realita je daleko zajímavější. Byl to okoun z té lepší sorty – 34 cm. Toho jsem tedy na pstruhovém revíru nečekal. Pomohla mi k němu právě barva, které bych si jindy ani nevšiml.

Okoun 36 cm na kopyto v přírodní barvě

A jaké z toho plyne ponaučení? Pokud s sebou zbytečně taháte nějakou nástrahu celý rok, tak se ji nebojte občas vyvětrat. Ve výsledku nemůžete prodělat. Buď ji někde utrhnete a získáte víc místa v krabičce nebo, v jednom ze sta případů, chytíte solidní rybu.

Barvy evidentně hrají dost velkou roli, určitě to ale není jediná věc, která ovlivňuje úspěch. Navíc stejně nikdo nedokáže vypočítat jaký odstín kdy použít. Rybařina naštěstí není exaktní věda a v tom je její kouzlo. Proto mě nikdy nemůže přestat bavit.