Parafrázi na anglickou hymnu jsem jako nadpis tohoto článku nezvolil náhodou. Štika je totiž bezpochyby královna našich dravých ryb. Bohužel jako taková musí čelit i velkému zájmu ze strany rybářů a proto je mnohde problém na větší rybu vůbec narazit. Štiky rostou na úživné vodě poměrně rychle, a proto velká část čerstvých padesátek opustí vodu první dny po zahájení.

Predátor od mládí. Takové ryby by se ale cíleně lovit v žádném případě neměly.

A kupodivu pro velkou část rybářů představují půlmetrová štíhlata to, co si pod pojmem lov štik představí. Což je smutné. Rybářsky zajímavé jsou totiž vesměs až ryby od hranice 65cm a tajným snem většiny vláčkařů je nedosažitelná metrovka. Ani tato hranice ale nepředstavuje maximum. Vždyť mohutná stodvacítka může vážit téměř dvojnásobek toho, co její metrová soukmenovkyně. Tyto ryby už ale za svůj život nasbíraly velké množství zkušeností a nedají se ulovit na počkání. Na svazových, mohutně prochytávaných vodách, speciálně. A i když zaberou, nemusí to vždy skončit rybářovým vítězstvím. Spíše naopak. Do jisté míry to může souviset s aktuální vlnou jemné rybařiny, protože s UL vláčecím prutem se velká štika často nepovede ani pořádně zaseknout. A pokud náhodou ano, pak si svobodu získá během samotného zdolávání. Většinou….

Sám jsem měl to štěstí potkat se s trofejní štikou dvakrát a vždy to skončilo rybím vítězstvím. V prvním případě mi štika napadla wobler jen asi dva metry od špičky prutu a celkem jasně naznačila, že patnácticentimetrové lanko je pro nástrahu opravdu jen symbolickou ochranou. V druhém případě hrál hlavní roli příběhu švédský krokodýl o délce přes 120cm. Po záběru na hladinovou nástrahu dojela štika bez většího odporu až pod loď. Tam ale udělala bleskovou otočku, hladinu rozčeřila ocasní ploutev velikosti dvou lidských dlaní a já uslyšel jen známé „lup“. Ač prut i brzda navijáku pracovaly bezchybně, zradil pravděpodobně vlasec narušený z lovu v rostlinách předchozí dny. Na krátkou vzdálenost prostě nedokázal extrémně rychlý výpad nevybouřené štiky udržet. A to jsem lovil se sestavou dimenzovanou právě pro lov štik na větší nástrahy.

Vybavení na štiky

Výskok zdolávané ryby

Co si pod tím představit? Kdo bude hledat „univerzální“ štičí vláčák, měl by sáhnout po rychlejším 2,7m prutu (sám bych jako ideální viděl klidně o 10-15cm kratší) s gramáží kolem 30-40 gramů. Slovo univerzální jsem dal do uvozovek schválně, jelikož každý prut je jiný a každý rybář od svého prutu očekává něco jiného. Samozřejmě je třeba zohlednit to, kde a na jaké nástrahy budeme lovit. Na menších tocích, kde se obejdu bez agresivních hluboko chodících woblerů a nedají se na nich očekávat trofejní exempláře, si vystačím s rychlejším prutem 2,4m 3-14g. Samozřejmě je opět třeba prutu přizpůsobit celou sestavu, aby nám v něm zbývala rezerva pro zásek. To jsem ale odbočil do trochu extrémní situace. I při výběru klasického štikáče je třeba brát ohled na nástrahy, které budeme používat. Přece jenom štičí přívlač může být jak lov na kopyto s lehkou hlavou, tak na velké woblery.

A není wobler jako wobler. Zatímco 12cm Husky jerk se dá bez větších problémů uvodit i na jemnějším prutu, stejně velký Salmo perch je už záležitost vhodná spíše pro jerkový prut a multiplikátor. Ostatně koho lákají opravdu velké nástrahy nebo jerky, tak určitě prut s očky nahoru taky využije.

K prutu samozřejmě patří naviják. Řešit musíme více věcí. Velikost přizpůsobíme prutu, celá sestava by totiž měla být vyvážená. Naše požadavky bude splňovat kvalitní naviják ve velikosti 30-40 (podle prutu) s bezchybně fungující brzdou. Přívlačové navijáky jsou namáhány daleko více než při ostatních rybolovných metodách a proto se nevyplatí na nich šetřit. Na druhou stranu kolem dvou tisíc je dnes už výběr opravdu slušný.

Při lovu na woblery je lanko nutností

Naviják je třeba doplnit vlascem. Preferuji jej před pletenou šňůrou. Její výhody ocením při lovu na hladinové nástrahy nebo při podzimní gumovačce, ale pro lov štik preferuji vlasec.

Poslední část štičí sestavy, která si zaslouží zmínit, je lanko. To by mělo být povinnou součástí naší udice, minimálně při lovu na woblery a nástrahy s trojháčky. Smutné je, že část rybářů stále riskuje ztrátu ryby s tlamou sešitou trojháčky a lanko nepoužívá. Někdo dokonce dělá návazce z pletenky, ta ale není také k ničemu. Lanko by proto mělo být povinností, díky které zabráníme zbytečnému umírání ryb s ukouslou nástrahou. Materiálů, z nichž se lanka dělají, je velký výběr, ale na to se podrobněji podíváme třeba někdy příště.

Nástrahy na štiky

Jedná se o poslední a nejdůležitější částí štikařovy výbavy. Jaké budou? Tak v první řadě je třeba říct, že docela velké. Paušalizovat to nejde, přece jenom je třeba volit tak velké nástrahy, aby nebyly nad síly našeho vláčáku. Stejně tak ale nechceme zbytečně chytat podměrečné kudly. Za zlatý střed bych proto v oblasti gum a woblerů viděl nástrahy kolem deseti centimetrů. Na druhou stranu by byla škoda svoje krabičky zaplnit jen velkými nástrahami. V létě plném potěru, či naopak na konci roku těsně před zámrzem může být situace opačná a své využití najdou i nástrahy z opačného konce velikostní škály. Svou roli při výběru hraje i mnoho dalších věcí. Na mělkých řekách je třeba přihlédnout k tomu, že větší hlubinný wobler se zařízne do hloubky (v tomto případě do dna) daleko rychleji než menší stejného typu, který stejné hloubky nedosáhne. Naopak na hluboké přehradě nevyužijeme velké kopyto s lehkou hlavičkou, které bude padat ke dnu déle než je únosné. Tyto detaily se přes internet poradit nedají a každý je musí přizpůsobit situaci a revíru, kde bude lovit.

Kde štiky hledat?

Úlovek z dalekého Laponska

Základním stavebním kamenem při štičí přívlači je samotné vyhledávání ryb. Štika je (samozřejmě jen do určité míry) stanovištní ryba a je třeba to brát v potaz. Proto působí poměrně zajímavě pohled na rybičkáře, koupajícího svou nástrahu na nejvíce prochytaném místě široko daleko. Vesměs to bývá proto, že takové místo je i nejlépe přístupné. Bohužel jeho snaha bývá často marná, neboť pokud takové místo obývala štika, tak se jí s největší pravděpodobností stalo osudným už setkání s prvním rybářem, který po zahájení takové místo navštívil.

Mnohé o situaci se štičí populací nám může dát jarní pozorování. Většina vláčkařů jaro u vody tráví stejně, jen s feederovou nebo plavačkovou udicí. Díky tomu ale máme během jarního tření možnost zahlédnout v blízkosti břehu i skutečné královny revírů. Na druhou stranu je třeba přiznat, že po zahájení je na těchto místech většinou už nenalezeneme. Jen za letošní jaro jsem měl možnost pozorovat na poměrně snadno dostupných místech dvě ryby kolem metru. Jedna ale stanoviště opustila, protože se do zahájení díky teplému počasí snížila hladina rybníku a její místo už nevyhovovalo jejím životním potřebám. Druhou jsem už nezahlédl vůbec.

Pokud se tedy nemůžeme spolehnout na skutečnost, že známe konkrétní stanoviště velké štiky, je třeba začít vyhledávat alespoň její potencionální stanoviště. Těmi mohou být vyvrácené stromy padlé do vody, podemleté břehy, soutoky, hluboké díry u břehů, ale i nenápadné kosy, kde dno prudce klesá do hloubky. To se ze břehu obvykle nedá vypozorovat a vyžaduje to určitou znalost dané lokality. Přecházet určitě nesmíme ani místa s vodním porostem, i když právě ten bude samotný lov do určité míry komplikovat.

Štika je bez debat vrcholným predátorem našich vod. Nejde ale o krvelačné monstrum vraždící jen pro vlastní potěšení. To je třeba brát na zřetel a chovat se ke štikám s jistou úctou. Té se jim totiž často nedostává, ač by si ji bez debat zasloužily.