Kouzlo prvních náhozů

0

Z nedávného veletrhu For Fishing jsem si mimo jiné přivezl také promo DVD jisté společnosti vyrábějící boilies a jiné nástrahy pro kapraře. Ne snad, že bych svou rybářskou kariéru plánoval do budoucna obrátit tímto směrem. Film však měla na svědomí osoba, kterou poměrně uznávám a dlužno podotknout, že i film se mi docela líbil.

Nyní ale pryč od kaprařiny a vzhůru k tomu, proč jsem si vybral takto netradiční úvod článku. V jednom okamžiku totiž na videu zazní věta „První jízda přišla rychle, ani ne hodinu od nahození“. A to mě zaujalo. Především proto, že jak při vláčce, tak i například při plavané se snažím vždy co možná nejvíce vytěžit hned z prvních náhozů. Jak se říká, první dojem se dá udělat jen jednou. A pro první hod platí to samé. Proto je škoda okamžiky ihned po příchodu k vodě podceňovat, často právě ony jsou rozhodující.

Před několika lety jsme například v letních měsících navštěvovali nejmenované podjezí na dolním toku Labe. Dnes zde stojí, jako na mnoha dalších jezech, elektrárna a řeka vypadá do jisté míry jinak. Možná ani v místě, kde jsme chytávali, dnes lov není možný. V té době se však kolem břehu propustí valil silný proud, zatímco dále, za betonovou navigací byla voda klidnější. A právě na tomto rozhraní, na konci oné zdi, se držela hejna ouklejí, do nichž najížděli boleni.

Ti vcelku ochotně útočili na klasické bolenové nástrahy, které jsme jim předkládali. Celá situace však měla několik velkých ALE. V první řadě bylo k lovícím rybám potřeba házet vcelku daleko, což v mnohdy silném větru nebylo úplně jednoduché. Větší problém ovšem představovala skutečnost, že ryby prokoukly zradu více než rychle. Ve většině případů se tak odehrál následující scénář:

V prvním případě byla nástraha během prvních hodů razantně atakována a prut se prohnul pod náporem mohutného stříbrného těla. V tom druhém se za hladinovým woblerem velký bolen několikrát otočil, ale útok si v poslední vteřině rozmyslel. Obě situace však měly jedno společné. Obojí se totiž odehrálo v první maximálně čtvrt hodině po příchodu k jezu. Následně už jsme mohli dané místo prohazovat i těmi nejrealističtějšími obyvateli našich krabiček, zrazená ryba už zájem nejevila. A vzhledem k situaci, že nás od tohoto jezu dělila více než hodina jízdy, šlo o cesty značně krátkodobé s nejistým výsledkem. Pokud jsme ale první okamžiky u vody nepokazili, byly nám odměnou úlovky obvykle přes šedesát centimetrů.

Občas se vyplatí být rychlejší

Občas se vyplatí být rychlejší

Hladinové woblery

V tomto případě platila zmíněná situace pro prakticky všechny druhy nástrah. Je však jeden, pro který to platí víc než pro jiné a to jsou hladinové woblery. To dokládá nejen předcházející situace, kdy jsme právě popy nasazovali velmi často. Stejný scénář se ovšem opakoval i při použití nástrah jako je Salmo Thrill.

Nyní tedy čistě k hladinovým nástrahám. Právě ty mohou být v určitých situacích doslova smrtící. Většinou jde o dny ihned po zahájení, kdy měly ryby půl roku čas šplouchadlům na hladině odvyknout. Zářným příkladem může být loňské zahájení, kdy jsem měl možnost sáhnout si na bolena, který překonal můj dosavadní osobní rekord. Ryba zabrala na jednom z nejznámějších a také nejprochytávanějších míst v daném úseku řeky. Bohužel se jedná o místo, které je atraktivní a díky své lokaci rybářské pozornosti neunikne. Možná i proto zde v průběhu roku velké ryby nejsou až tak pravidelným úlovkem, ačkoliv se zde bezesporu vyskytují.

V tomto případě štěstí stálo při mě. Tedy abych byl konkrétnější, dostal jsem se tam ještě před ostatními, protože po průchodu několika rybářů by se ryba mohla chovat daleko ostražitěji a na nástrahu už nezaútočit. V případě hladinových nástrah je tedy důležité vyhledávat místa, která nejsou až tak vystavena rybářskému tlaku. Ani pokud takové najdeme, nemáme však vyhráno.

TIP: Vyzkoušejte mé oblíbené hladinové woblery Rapala Skitter PopSalmo Lil’BugSalmo Pop.

Před lety jsme jezdili na atraktivní místo, kde se vyskytovali boleni a také velcí tloušti. Právě ti byli cílem našeho snažení. Dnes už od té doby řekou prošlo několik povodní a dno nabralo zcela jiný charakter. V té době však byla na středu řeky mělčina a právě na ní přicházely záběry. I zde ale jenom dočasně. Zajímavé však bylo sledovat, že rybí zájem o nástrahy se zmenšoval nejen v průběhu postupující sezóny, ale i během samotných vycházek.

Zatímco během první půlhodiny jsme se dočkali i několika (třebaže často nedokončených) útoků na nástrahu, po čase jsme klidně mohli hladinovky zabalit a vyzkoušet jiné obyvatele našich krabiček. Zde už ale nastával problém s horším doletem a také tím, že na danou mělčinu se tyto nástrahy pohybovaly příliš hluboko. Proto jsme se věnovali hlavně hladinovým woblerům. A zatímco z kraje sezóny se často dařilo ulovit i několik tloušťů kolem 45cm za vycházku, s postupujícím létem takových úlovků ubývalo, ačkoliv se zde ryby stále ukazovaly.

Malá voda

Malá voda, první nához a prut ohnutý pod nápory zdolávané ryby

První náhozy na malých tocích

Hladinové nástrahy však nejsou jediná situace, kdy se vyplatí neztrácet čas. Totéž platí pro přívlač na nejmenších tocích. Zde ryby často postávají v těsné blízkosti hladiny, například pod převislými větvemi. Zde obvykle není prostor pro chyby, každý nepodařený nához dokáže ryby okamžitě rozplašit. Na takovýchto vodách však hraje roli i samotný pohyb kolem vody. Mnoho teorií praví, že v proudech je vhodnější nahazovat proti toku a nástrahu stahovat s vodou. Pro ryby je tak jednodušší na ní zaútočit. Tolik teorie, v praxi je však občas třeba se přizpůsobit aktuální situaci u vody a udělat i pravý opak.

Pokud bychom například na malém potoce museli jít kolem celého atraktivního úseku jen proto, abychom jej prolovili z druhé strany, uděláme tím více škody než užitku. Vhodnější bude omezit pohyb na nutné minimum a potok prolovit z místa, kde budeme okolí nejméně rušit. I za předpokladu, že bychom museli nástrahu vodit proti proudu. Stále zde bude větší šance na úlovek, než když si, byť třeba nedopatřením, lovný flek rozplašíte ještě před prvním náhozem. Přestože jsou poučky z rybářských příruček užitečné, u vody je třeba se řídit hlavně vlastním úsudkem a snažit se z aktuálních podmínek vytěžit co možná nejvíce v náš prospěch. I za cenu, že se právě léta opakovaným radám vzepřeme a budeme lovit tak, jak nám v daný okamžik bude připadat nejvhodnější.

A tím jsme pravděpodobně na závěru. Co se týče rozsahu, mnoho kratších článků jsem nenapsal 🙂 Spíše jsem si v něm ale dal dohromady několik věcí, nad nimiž jsem během zimní rybářské pauzy na základě předchozích zkušeností uvažoval. A konečné zjištění? I u vody platí otřepané pravidlo, že není čas ztrácet čas.

Sdílet:

O autorovi

Lukáš Ardon

S rybařením jsem začal ve svých deseti letech a od té doby věnuji velkou část svého času u vody právě přívlači. Baví mě hlavně jemnější přívlač na řekách, hlavně lov na hladinové nástrahy. Mou nejoblíbenější rybou je tloušť, protože ulovení trofejního půlmetrového kusu nebývá zadarmo. V průběhu sezóny se ale věnuji všem druhům našich dravců s výjimkou sumce. Vysloveně trofejní úlovek zatím na kontě nemám, i když pár zajímavějších by se našlo. Dvakrát se mi podařilo navštívit s vláčákem Švédsko a jelikož mi tato země a její příroda učarovaly, doufám, že se mi podaří si tuto cestu zopakovat. Kromě rybaření mě baví rocková a metalová hudba, příroda, fotografování a cestování.

Napsat komentář

1 + 3 =