Na sever… aneb třetí výprava do Švédska

0
Společnou výpravu do Švédska jsme se Santim plánovali už nějaký čas. Loni to vypadalo, že vše klapne, nakonec jsme však zůstali pouze ve dvou a z cesty tak sešlo. V zimě se mi však ozval kamarád z Moravy David, že by se na sever také rád podíval. Přesvědčit k účasti čtvrtého člena Pavla už pak bylo jen otázkou okamžiku.
Během jara vybíráme lokalitu a krátce před polovinou prázdnin konečně nasedám k Santimu do auta a vyrážíme. Ještě nás čeká zastávka na Zličíně, kde u metra nabíráme Moravsko-Slezskou polovinu výpravy. Republika se s námi loučí vydatnou průtrží mračen a my jedeme vstříc Německu. V Drážďanech nás zdrží zúžená dálnice, o kus dál míjíme odhadem 12 km dlouhou stojící kolonu. Naštěstí v protisměru, naše cesta probíhá plynule. Sledujeme zdejší neuvěřitelně nudně rovinatou krajinu s borovicovými lesy a desítkami větrných elektráren kolem cesty. Oproti předchozím cestám jedeme po vnitřním obchvatu Berlína. Město vidím poprvé, z jeho dominant však zahlédnu pouze známou televizní věž.
V podvečer přijíždíme k Rostocku. Navigace nás táhne do města, to mi není z minulých cest povědomé a tak raději parkujeme u pumpy a jdeme se na cestu k přístavu zeptat. Obsluha není v angličtině zrovna kovaná, ale daří se nám domluvit a za nedlouho se již naloďujeme na trajekt. Usadíme se na horní palubě a kocháme se výhledem na hanzovní město a blížící se volné moře. Z něj začíná jít večer značný chlad a tak zbytek noci prospíme na chodbě uvnitř lodi.
Rostock a čekání na nalodění

Rostock a čekání na nalodění

Ráno se vylodíme v Trelleborgu. Odlišná flóra kolem silnic a žluto-červené dopravní značky jsou nespornými poznávacími znaky Švédska. Prokousáváme se přes roviny Skane a kolem obrovského jezera Vattern směrem k severu. Doprava zhoustne jen kolem Stockholmu, i ten však projíždíme bez zdržení. Z mostu sledujeme obří řeku Dalalven, charakteristickou stavbu Dragon Gate a dáváme si pauzu na už tradičním odpočívadle u jezera nedaleko města Böllnas.
Krajina se mezitím změnila v typické nekonečné lesy a po třinácti hodinách cesty přijíždíme k našemu ubytování. Vítáme se s majitelem, ten nám vydává povolenky a nechá nás se připravit. Jako první samozřejmě chystáme pruty a vyrážíme k molu, kde kotví naše lodě. Hned prvním hodem společně s Pavlem dostáváme záběr a zdoláváme první švédské okouny. Třetím hodem přidávám poctivou pětatřicítku a únava z cesty ihned padá. Vzápětí mají své první ryby i Santi s Davidem. První večer lovíme jen ze břehu, přesto naše první setkání s vodou dopadá nad očekávání.
Ryby jsme ulovili hned prvními hody ještě ze břehu

Ryby jsme ulovili hned prvními hody ještě ze břehu

Díky únavě z cesty usínáme ihned po ulehnutí a ráno vyrážíme poprvé na loď. Tentokrát už i s tvrdšími štikovými pruty. První záběr od zubaté má Santi na hladinovku, ryba však nástrahu netrefuje. Osudnou se jí stává až můj jerk a naše posádka si připisuje první zubatý úlovek. Pokračujeme kolem břehu jezera až do míst, kde je na břehu rákosí a dva velké balvany. A přesně tam směřuje můj nához. Stačí pár škubnutí špičkou prutu a přichází vytoužený kopanec.
Ryba je poměrně štíhlá, přesto v podběráku zjišťujeme, že je větší, než jsme čekali. Metr ukazuje 71 cm, což je na začátek velmi potěšitelné. Do večera přijde dalších pět menších a bezpočet okounů. Zvolna se vracíme ke kotvišti a ještě proházíme zátoku u našeho mola. První ryba netrefuje Santiho nástrahu, chvíli po ní přichází záběr mě. Na hluboké vodě ryba poměrně slušně bojuje, ale nakonec ji také obejme síť podběráku. 73 cm dlouhá ryba je krásným zakončením prvního dne na vodě. Po návratu na chatu se dozvídáme, že úspěchy slavila i druhá posádka. David si na konto připsal také 73 cm štiku a Pavel slušně zaokounoval. Celodenní přívlač se na nás podepisuje a tak po ulehnutí do postelí usínáme téměř okamžitě.
Štika, cíl naší cesty

Štika, cíl naší cesty

Další den začíná nadějně. Sotva zakotvíme u protějšího břehu, vydává mi místní mělčina 65 cm štiku na hladinový wobler. O několik zátok dál dostává podobnou rybu i Santi. Tomu se tento den celkově daří, na počet štik se stává jasným vítězem. Zajímavé místo se nám daří najít jen nedaleko naší chatky. Jde zde hloubka a oproti hlavnímu toku zde nefouká. Ulovíme dva okouny a následně dostávám na větší gumu zajímavější záběr. I na tvrdém štičím vláčáku ryba bojuje slušně a po chvíli zahlédnu ve vodě pod lodí zdolávanou rybu. Slušný okoun jistě přes čtyřicet, kterého následují dva mladší kousky. Bohužel se mi jej daří dotáhnout jen na hladinu, kde ryba padá. Očividně zde však nebyl sám, kromě několika menších dostává šanci s velkým okounem Santi. Zdolávání končí v jeho prospěch a metr se zastaví na hodnotě 40,5 cm.
Den se zdařil a navečer se ještě rozhodneme pro posledních pár hodů v zátoce, kde kotvíme lodě. Santi odkládá těžší štičí prut a vytahuje 2-7g UL s pěticentimetrovou gumou. Záběr přichází záhy a je z jiné kategorie, než byla v plánu. V čisté vodě pod hladinou se mihne žíhané tělo a v lodi naměříme 71 cm. Slušný závěr dne.
Velká štika ulovená na UL přívlač

Velká štika ulovená na UL přívlač

Dalšího rána se cesty obou posádek dělí. Kluky zaujme námi nalezená hlubina s okouny, my se vydáváme proti proudu zkusit zatím neprozkoumané zátoky nad lagunou s bobří hrází. První úspěchy slavíme hned na otevřené vodě nad ostrovem. Okouni berou slušně, dokonce se i zvedají k hladině a projevují zájem o popa. Od západu se však začíná blížit bouře a zvedají se vlny. Pomalu tak zabíráme vhodnější pozici pro případný úprk do chaty. Vlny však rozhýbou okouny a prut se téměř po každém hodu ohýbá pod pruhovaným dravcem. Za jedním zdolávaným se nám dokonce přijíždí ukázat odhadem osmdesáticentimetrová štika. Zabrat však nemá v úmyslu. Nakonec musíme kvůli dešti prchnout na chatu.
Brzy se ovšem vyčasí a my pokračujeme v lovu. Večeře je ve znamení několika ulovených okounů a na další den si naplánujeme návštěvu laguny, kde má podle majitele ubytování být štik skutečně hodně. To se sice potvrzuje, velikost ryb však zůstává daleko pod hranicí očekávání. Zajímavou zkušenost uděláme na protějším břehu u přítoku do jezera, kde se nám daří zahlédnout v mělké vodě slušnou štiku. Jediný prudší pohyb na lodi však stačil k jejímu vyplašení.
Okoun přes čtyřicet není ani ve Švédsku běžná ryba

Okoun přes čtyřicet není ani ve Švédsku běžná ryba

Čeká nás poslední celý den na vodě a s tím i výprava proti proudu do lagun, kde jsme zatím nelovili. Místa vypadají na pohled lákavě. Porosty přesliček kolem břehu a na hlubší vodě leknínová pole. Štiky i okouny začínáme lovit poměrně rychle, velikost však patří do kategorie průměr. Kluci kotví na volné vodě uprostřed jezera. V tom vidíme, jak cosi podebírají a Pavel na nás volá „Osm pětek„. Má odhad. Dravec, který oba kluky stihl pokousat, měří 82 cm a zalíbila se mu menší okounová guma.
Pokračujeme dále proti proudu. V místě, kde se řeka vlévá do zátoky, nacházíme hejno slušně velkých okounů. V průběhu dne se naše posádky rozdělují. Kluci jedou zkoušet místa blíže k chatě, my jedeme dále proti proudu. V jedné zátoce dostává Santi razantní záběr na slidera. Ryba se rychle rozjíždí do strany, vezme si několik metrů vlasce z navijáku a následně se na místě zastaví. Výpad, po kterém se dá čekat velká ryba. K našemu překvapení jej však měla na svědomí jen velmi akční pětašedesátka.
Při cestě kolem chaty vidíme kluky, jak kotví loď. Jsou unaveni a chtějí si dát pro zbytek dne pauzu. My se vydáváme ještě o pět kilometrů níže po proudu. Včera jsme zde našli zajímavé místo na okouny a tak mu chceme dát ještě jednu šanci. Ta vychází, hned prvním hodem mi na 10c m kopyto od vlacej.cz zabírá vysoká čtyřiatřicítka. A není sama, hejno se nám podařilo najít opravdu početné a tvořené slušně velkými rybami. Na místě zůstáváme až do západu Slunce. 
Poslední den se probouzíme do deštivého rána. Rozhodneme se nic nelámat přes koleno, vyjedeme na vodu a podle situace se uvidí. A vidělo. Ryby neberou, mimo několika náhodných okounů jsme na nule. Cestou zpátky narazíme na kluky. Zakotvíme kousek od nich a zjišťujeme, že jsou na tom podobně. Santi během rozhovoru bere svůj okouňák a jen tak naslepo pošle gumu kousek od lodi. Ztěžknutí nástrahy však přichází téměř okamžitě a je jasné, že tohle okoun nebude. A taky ne, mohutná štika předvádí na hloubce slušný boj, ale nakonec si 77 cm dlouhou rybu potěžkáme v lodi. To je pro nás impuls na vodě ještě zůstat.
Největší štika týdne

Největší štika týdne

Dáme si rozlučkové kolečko po známých místech. Déšť navíc ustává a s tím se zlepšuje i rybí aktivita, takže se s vodou rozloučíme slušně. Naposledy se necháváme splavat po proudu do jezera, kdy stačí po náhozu udržovat napnutý vlasec a čekat na útok od okouna. Santimu se daří uváznout gumou za hranu kamene. Během pokusu o její vyproštění se z hloubky zvedne okoun a nástrahu šlukne. Háček sice netrefí, ale gumu se mu uvolnit podařilo. Čas je neúprosný a tak nakonec musíme jít vstříc balení a úklidu chaty. Poslední noc, poslední návštěva obchodu ICA a ráno jedeme domů. 
Cesta vcelku utíká, zahlédneme lovící lišku a kousek pod Stockholmem i dvojici losů pasoucích se v obilí. Poprvé jsem toto zvíře viděl v době, kdy má parohy. Potkáváme skupiny motorkářů i stylově udržované veterány a probíjíme se k jihu. Moře je rozbouřené, přesto se na lodi alespoň na chvíli vyspíme a ráno již opět vjíždíme na kontinent.
Poslední adrenalinový zážitek máme u hranic, kde na dobrých sto kilometrech nenacházíme žádnou benzinovou stanici a na tu první v Čechách dojíždíme skutečně jen za několik vteřin dvanáct. Pak už to je na místo našeho odjezdu jen kousek. Kluci spěchají na metro, loučení tedy zkrátíme na nutné minimum. Přesto jsme se už cestou shodli, že za rok či dva vyrazíme opět.
Staré pořekadlo praví „Do třetice všeho dobrého i zlého“. Asi na něm něco bude, svou třetí návštěvu Švédska hodnotím po všech ohledech jako zatím tu nejvydařenější. Vydařilo se počasí, sešla se výborná parta a i rybí aktivita byla slušná. Získal jsem opět nové poznatky a už se těším, až se do země tří korunek podívám znovu.

Sdílet:

O autorovi

Lukáš Ardon

S rybařením jsem začal ve svých deseti letech a od té doby věnuji velkou část svého času u vody právě přívlači. Baví mě hlavně jemnější přívlač na řekách, hlavně lov na hladinové nástrahy. Mou nejoblíbenější rybou je tloušť, protože ulovení trofejního půlmetrového kusu nebývá zadarmo. V průběhu sezóny se ale věnuji všem druhům našich dravců s výjimkou sumce. Vysloveně trofejní úlovek zatím na kontě nemám, i když pár zajímavějších by se našlo. Dvakrát se mi podařilo navštívit s vláčákem Švédsko a jelikož mi tato země a její příroda učarovaly, doufám, že se mi podaří si tuto cestu zopakovat. Kromě rybaření mě baví rocková a metalová hudba, příroda, fotografování a cestování.

Napsat komentář

32 − 25 =