Švédsko – země přívlači zaslíbená

0

Jsou místa, která se člověku zaryjí hluboko do srdce. Rád vzpomínám na atmosféru Londýnských ulic, pohodu na festivalu ve Vizovicích i na skalní města v Českém ráji. Mým snem však vždycky bylo navštívit zemi tří korunek na dalekém severu. Možná za to mohl katalog Top ten fishing z roku 1998, který se ke mně tehdy dostal – a mám jej dodnes. Mnoho let poté se mi tato možnost skutečně naskytla a to dokonce opakovaně. A v příštím roce bych rád uskutečnil švédskou trojku. Tím mám samozřejmě na mysli třetí výpravu na sever 🙂 A co konkrétně rybáře, který se na takovouto cestu vydá, čeká?

Jak se do Švédska dostat

Švédské jezero

Švédské jezero

V první řadě se připravte na velmi dlouhou úmornou cestu. Jen prvních šest až osm hodin bývalým východním Německem jedete neuvěřitelně placatou krajinou. Pouze lesy větrných elektráren se táhnou kolem. O něco zajímavější je cesta na ostrov Rujána, pokud tedy do Skandinávie míříte z přístavu Sassnitz. Na ten vede cesta vcelku hezkým německým venkovem. Jen úzké silnice jsou po příjezdu lodě docela ucpané. Do Rostocku je možné dojet až do města po dálnici. Sám přístav je také daleko větší a živější. Pak už Vaše auto spolkne obrovská loď a může se vyplout.

Sama několikahodinová plavba je příjemným narušením cesty. Na trajektu jsou místa k sezení, lze si zde nakoupit suvenýry, ale i dát poměrně chutný oběd. Plavba samotná trvá kolem pěti hodin a poté už vás trajekt vyplivne na Skandinávském poloostrově v Trelleborgu. Jih Švédska je také poměrně rovný, většinou jsou zde pole a do zdejší krajiny jsou zasazené i stylové větrné mlýny. Příjemnou zastávkou na cestě je i pohled na monumentální Öresundský most. Jak cesta ubíhá na sever, krajina se mění. Pole postupně nahrazují nekonečné lesy, krajina se začíná vlnit a kolem cesty jsou rozesety mohutné balvany. A také ukázky moderního umění. Navíc cestou míjíme mnoho říček, jezírek, ale chvíli cesta vede i kolem největšího švédského jezera. To jitří rybářovu fantazii a udržuje jej na dlouhé cestě alespoň částečně bdělým. Pokud někdo nemá o samotné délce cesty ponětí, tak jen pro představu uvádím, že do Stockholmu český cestovatel dojede po téměř 24 hodinách cesty. A obvykle se jezdí ještě severněji.

Dlouhá cesta ale není nekonečná a nakonec se rybáři naskytne pohled na jeho vytouženou lokalitu. Obvykle se jezdí na jezera, často však průtočná, takže je možnost lovit i na tekoucí vodě. Řeky jsou navštěvovány spíše muškaři nebo lovci lososů a mořských pstruhů. Tyto řeky jsou peřejnaté s neskutečně silným proudem. Navíc břehy tvoří velké kameny, takže pohyb kolem nich je značně ztížen. A pohyb v nich na mnoha místech skoro nemožný. Na jezerech jsme obvykle odkázáni na loď. Pobřežní partie jsou totiž velmi zarostlé a navíc hned od břehu často hluboké. Brodění je tedy nemožné, lov ze břehu jen na několika málo místech. I přesto doporučuji přibalit do Švédska kvalitní outdoorovou obuv. Ta by měla být, spolu s repelentem na všudypřítomné komáry, povinností. Kromě toho by se český rybář měl připravit na celodenní světlo v severněji položených oblastech během léta. Věřte mi, že pojem o čase ztratíte během prvního dne.

Na jaké ryby se těšit

Okoun ze zátoky mezi dvěma ostrovy

Okoun ze zátoky mezi dvěma ostrovy

A nyní už k tomu, čím jsou švédské vody pro naše rybáře lákavé. Předem upozorňuji, že kdo sem vyráží za účelem naplnit si mrazák, bude zklamán a měl by zvolit raději návštěvu norských fjordů. Na většině švédských revírů totiž platí omezení, kolik a jak velkých ryb si lze ponechat. A navíc ani ve Švédsku se dravci na nástrahy nevěší sami a vyhořet není problém ani zde.

Nejpočetnějším obyvatelem skandinávských jezer je bezpochyby okoun. Jako milovník jemnější přívlače si dokonce pohrávám s myšlenkou ponechat při některé budoucí výpravě těžší náčiní úplně doma a celý týden se věnovat právě okounům.

Nečekejte ale, že hned po příjezdu začnete tahat kilové pruhatce na hod. Okouni jsou v jezerech zastoupeni skutečně ve všech velikostech a při lovu UL přívlačí, kterou jsem praktikoval po večerech ze břehů, jsem často lovil i velmi malé rybky. A navíc jsou rozdíly mezi jednotlivými revíry. Narazili jsme například na velmi zarostlé jezero, kde byli okouni skutečně nahusto. Dokonce občas stačilo pouze spustit gumu pod loď a v čisté vodě ji pozorovat. Za chvíli zmizela z dohledu a to už bylo v prutu cítit klasické okouní poškubávání. Dokonce někdy stačilo nahodit nástrahu na dno, dopnout šňůru a pak čekat na záběr ve feederovém stylu. Ovšem podobné rybí hody nelze brát jako samozřejmost. Zažil jsem i situaci, kdy jsme po dvou hodinách projíždění jezera bez záběru zjemnili na okounové nástrahy. A nakonec se i okounů dočkali – dvou kousků. I okouni ve Švédsku se někdy musí dlouho hledat. Pruhované dravce lovím na severu hlavně na gumy. Jak twistery, kopyta i smáčky, přičemž preferuji právě kopyta. Barvy volím spíše výraznější, které ve zdejší tmavé (i když průzračné) vodě lépe vyniknou. Optimální velikost vidím mezi 5 a 7 cm. Při použití menších se totiž rapidně sníží i velikost lovených okounů. Při zvětšení je sice šance na většího, spíše o ně ale budou jevit zájem menší štiky.

Zdejší štiky mají nádherné zbarvení

Zdejší štiky mají nádherné zbarvení

A právě štika je asi největším lákadlem skandinávských vod. Zdejší štiky jsou oproti našim tmavší, výrazněji zbarvené, ale také štíhlejší. U průměrné velikosti platí to samé, co u okounů. Nelze počítat s trofejními rybami na hod, ale díky hustotě zarybnění je samozřejmě snazší se k vytouženému krokodýlovi dostat. I škála používaných nástrah je širší. Stejně jako okouny, lovím i štiky rád na gumy. Opět hlavně na kopyta, ale své využití najdou i větší smáčci. Úspěchy jsme slavili i s tandemovými rotačními třpytkami s dvěma rotačními lístky nad sebou. Určitě se vyplatí si sebou přibalit nějaký hluboko pracující wobler, který najde využití nejen při trollingu. Vynechat nesmíme ani woblery typu jerk a hlavně hladinové woblery. Ty najdou své využití v pobřežních úsecích jezer kolem vodních porostů zasahujících do vody. Na příští cestu sebou vezmu i několik realistických swimmbait nástrah, které si zde umím vcelku dobře představit.

Na jezerech se jako doplněk k těmto rybím druhům občas uloví jelec jesen. Vesměs v trofejních velikostech kolem půl metru. Navíc si tyto ryby barevně nezadají s naším perlínem, obvykle jsou zlatavé s výrazně rudými ploutvemi. Bohužel konkrétní návod jak na ně jsem neobjevil. I když jsme se o ně jeden večer pokoušeli i s feederem. Jedná se hlavně o náhodné úlovky při lovu okounů na menší nástrahy.

Trofejní jesen

Trofejní jesen

Některé destinace ve Švédsku nabízí i možnost pstruhů a lososů na řekách i jezerech – to jen v případě pstruhů. Jezerní lov je obtížnější hlavně kvůli složitější lokalizaci ryb na hluboké stojaté vodě. Řeky jsou v tomto ohledu snadněji čitelné. Je ale třeba myslet na silný proud, velké balvany v řece i množství vázek v tůních. Často se hlavně lipani loví v extrémně proudných úsecích, kde je jedinou možností lov na muškařský prut.

Kapitolou samo o sobě je lov lososů. Sama skutečnost, že stojíme na břehu lososí řeky v době tahu, ještě zdaleka neznamená jistotu úlovku. Naopak. Jelikož losos jako jedna z mála sladkovodních ryb zajímá i švédské rybáře, je vcelku snadné nalezení míst pro lov – mnohde má každé stanoviště vlastní název. Celou situaci do jisté míry usnadňuje skutečnost, že lososi se na těchto místech zřetelně ukazují na hladině. Pokud se podaří takové místo najít, čekají vás desítky a stovky náhozů. A pak možná záběr. Ani ten ale neznamená vítězství, protože energie bojujícího lososa je neuvěřitelná. Rozhodně tedy doporučuji nepodcenit celou sestavu. Po záseku vás totiž čeká boj nejen s rybou, ale i s extrémními podmínkami peřejnaté řeky.

Samec lososa

Samec lososa

A tím jsme se pomalu dostali k závěru. Podrobněji se na toto téma možná ještě v budoucnu zaměřím. Ideální na to bude doba po návratu z další expedice, kdy budou dojmy a zážitky čerstvé. Protože i když na svoje vytoužené trofeje ze severu stále čekám, zážitků, dojmů a fotografií jsem si přivezl bezpočet. A proto bych rád apeloval i na Vás, abyste při své případné návštěvě Skandinávie neházeli na české rybáře špatné světlo. A kdo se umí kolem sebe dívat a užít si atmosféru místa, toho si Švédsko získá stejně jako mě.

Sdílet:

O autorovi

Lukáš Ardon

S rybařením jsem začal ve svých deseti letech a od té doby věnuji velkou část svého času u vody právě přívlači. Baví mě hlavně jemnější přívlač na řekách, hlavně lov na hladinové nástrahy. Mou nejoblíbenější rybou je tloušť, protože ulovení trofejního půlmetrového kusu nebývá zadarmo. V průběhu sezóny se ale věnuji všem druhům našich dravců s výjimkou sumce. Vysloveně trofejní úlovek zatím na kontě nemám, i když pár zajímavějších by se našlo. Dvakrát se mi podařilo navštívit s vláčákem Švédsko a jelikož mi tato země a její příroda učarovaly, doufám, že se mi podaří si tuto cestu zopakovat. Kromě rybaření mě baví rocková a metalová hudba, příroda, fotografování a cestování.

Napsat komentář

90 − 85 =