Asi není vláčkař, který by neměl v krabičce alespoň jednu hladinovou vláčecí nástrahu. I v mojí sbírce se jeden pop objevil hned jako jedna z prvních nástrah, když jsem se přívlači začal intenzivněji věnovat. Očekávání bylo velké, ale místo razantních útoků přišlo velké zklamání. Očekávaný záběr nepřicházel a musel jsem si na něj ještě dlouho počkat. Ale stál za to a od té doby jsou nezbytnou součástí mojí výbavy.

Jak s nimi pracovat

Hladinovky jako takové mají jistá specifika, o nichž bych se rád zmínil hned v úvodu. Není snad žádný jiný typ nástrah, který by se ryby naučily tak rychle rozpoznat. A tím nemyslím jen úpadek úspěšnosti sezónu od sezóny, ale například jen v rámci jednoho roku. Zatímco po zahájení je ryby budou přijímat aktivně a na mnoha místech se dočkáme i desítek zálovů, postupem času se situace bude měnit. Budou ubývat razantní důvěřivé útoky a naopak se často stane, že se ryba za nástrahou jen otočí a poté se bez zájmu vrátí na své stanoviště. Občas budou náš wobler doprovázet až ke břehu, ale bez snahy zaútočit. V takové chvíli je nejrozumnějším řešením buď změnit používané nástrahy a nebo se zaměřit na jiná místa a vrátit se až po čase. Vzhledem k rybářskému tlaku na našich vodách se navíc ryby setkají s hladinovkami mnoha rybářů. Včetně těch, kteří s nimi příliš lovit neumí.

I velký okoun si rád vyšlápne na hladinovky

Ač se to nemusí zdát, lov s hladinovými woblery má totiž určitá pravidla. To se týká hlavně vedení nástrah. Apel na používání lanka si odpustím, neboť to by už mělo být bráno jako samozřejmost. Jak tedy hladinovky prezentovat? Záleží na situaci. Obecně platí, že na řekách by se s nimi mělo pracovat napříč proudem či s ním. Vedení nástrahy proti proudu působí do jisté míry nepřirozeně, jsou však situace, kdy se tomu nevyhneme. Mezi ně patří mimo jiné lov pod převislými větvemi, kdy se jiná možnost než nechat nástrahu splout po vodě dolů není.

Zajímavý je lov v místech s mírně zvlněnou hladinou. Nemyslím tím vysloveně peřeje, ale například místa, kde je uprostřed řeky mělčina, či je zde jednotvárný proud jinak narušen. Tato místa bývají oblíbenými stanovišti tloušťů i bolenů. Právě na tlouště často nechávám nástrahu splouvat přes tato místa a oživuji ji jen minimálně. Takové nenápadné vedení může oklamat i velkého opatrného tlouště. Právě na podobných místech (hlavně v letních měsících) vidím největší kouzlo lovu na hladinovky. Navíc jsou přijímány překvapivě velkou skupinou našich dravců.

Nejvíce o ně budou bezesporu jevit zájem tloušti a boleni. Na některých místech jsou popy překvapivě úspěšné na okouny, často ty větších rozměrů. Samozřejmě vesměs na vodách, kde zatím nejsou hladinové nástrahy „provařené“. Kapitolou samo o sobě je štika. U nás mezi nejčastější úlovky určitě patřit nebude a když už, tak spíše v menších velikostech. Kdo ale navštívil například Švédská jezera, jistě mi dosvědčí, že popování ve zdejších zarostlých jezerech, se zapíše hluboko do srdce každého rybáře.

Typologie

A nyní nastává čas se podívat, které woblery mezi tuto kategorii nástrah patří. Snad každý, kdo zatouží si hladinovky zkusit, sáhne nejdříve po popu nebo také popperu. Názvy se různí, jde ale o stejný typ nástrahy s vypouklou hlavovou částí. Také jde pravděpodobně o nejstarší typ hladinových woblerů.

Popy jsou k dostání ve všech velikostech, od tloušťových 3cm nástrah po skutečně obrovské na lov ve slaných vodách. Pop je třeba vodit aktivně, konkrétně poškubáváním špičkou prutu. Při tom díky tvaru hlavové části wobleru vzniká charakteristický „popavý“ zvuk. Rychlost vedení i frekvence škubání záleží na revíru i cílové rybě. Zatímco bolen upřednostňuje rychlejší plynulejší vedení, u okouna či velkého tlouště je třeba pravý opak.

Po popech jsou asi nejznámějším zástupcem hladinovek propy. V tomto případě jde o woblery s klasickým tvarem hlavy, ovšem u ocasu nástrahy se nachází rotační plíšek. Opět je zde možnost pro mnoho různých obměn nástrahy. Najdeme woblery, které připomínají popy jen s touto přidanou vrtulkou. Stejně tak i woblery s vrtulkou vepředu i vzadu. Oproti popům je menší výběr nabízených velikostí i využití nástrahy. To je hlavně pro lov v silných proudech v podjezích, kde je třeba výraznější chod nástrahy a rychlejší vedení. Tomu odpovídá i nejčastější úlovek, kterým je v případě propů bolen. Stejně jako u popů byla dříve většina produkce vyráběna z balzy a dnes se objevují i plastové nástrahy. Výběr je tedy dostatečný.

Zato další kategorie je téměř výhradně o nástrahách z plastu. Jde o woblery typu walk. Do nedávné doby u nás téměř neznámé woblery, dnes už je situace podobná jako u většiny ostatních hladinovek. Walky nemají žádný prvek, který by dělal na hladině rozruch. Vizuálně jde o klasické woblery, pouze bez lopatky. O pohyb se zde starají kuličky uvnitř nástrahy spolu s tvarem spodní části wobleru. Při vedení tak nástraha podniká krátké výpady do stran. Odsud název této kategorie woblerů „walk the dog“. Dříve byly v této kategorii k dostání hlavně velké nástrahy, dnes je už situace jiná. Walky mají velkou výhodu v možnosti vodit je opravdu pomalu. Nevýhodou je jejich cena, která bude pravděpodobně převyšovat obě předcházející kategorie hladinovek.

Téměř půlmetrový tloušť ulovený na velký Walk

Zajímavé však je, že do skupiny hladinových nástrah patří i woblery s lopatkou. Vesměs se jedná o nástrahy, jejichž lopatka je úplně kolmá k tělu nástrahy. Takto posazená lopatka nemá za úkol wobler ponořit, pouze jej rozvibruje do stran a tím mu dá originální chod. Vesměs nejde o velké nástrahy, i když vyjímka potvrzuje pravidlo. Patří sem totiž i rapalácký BX Walking minnow 13cm.

Většinou jde ale o woblery velmi malé, konkrétně o napodobeniny hmyzu. Jedná se o nástrahy pro ultra lehkou přívlač v mělkých vodách hlavně pro lov v letních měsících. Pokud mám být konkrétnější, doporučuji zaměřit se na polské firmy. U nás budou asi nejsnadněji k sehnání woblery Stepanowa či Salmo Lil´Bug s posuvným závažím pro dlouhý dolet.

Za hladinovky lze s přivřenýma očima označit i další nástrahy. Samozřejmě za předpokladu, že tomu upravíme i styl vedení. Vcelku dobře se pod hladinou loví s plovoucí verzí jerku Salmo Slider, který chodem do jisté míry připomíná už zmíněné walky. Výborný je pro lov těsně pod hladinou také letitý Original z dílny Rapaly. Zde je ale třeba nástrahu prezentovat skutečně s citem. Úlovky bolenů jsem ale zaznamenal například i na twistery tažené velmi rychle po hladině. Paradoxně vesměs šlo o případy, kdy se mi nepodařil nához a proto jsem nástrahu urychleně stahoval, aniž bych počítal s úlovkem.

A tím by seznam určitě nekončil. Ovšem nástrah je dnes ke koupi tolik, že není v silách jednoho člověka je všechny vyzkoušet. Sezóna hladinovek je sice pro letošek prakticky u konce, ta vláčecí je ale stále v plném proudu. A pak začne půst, který mnoho lovců vyplní úvahami nad další sezónou a nákupem nových nástrah. Snad v tomto článku najdou jistou inspiraci.