Lehká přívlač poprvé – okoun

0

Už dlouho jsou mými nejoblíbenějšími revíry mělčí řeky. Dají se dobře číst, jsou ideální na brození a nejsme omezování lodní dopravou jako na dolních úsecích velkých řek. Naopak je zde značný tlak vodáků a letní sucha se na nich podepisují výrazněji než právě na velkých řekách.

Jsou však ideální k vycházkám s lehkým vláčecím prutem a několika nezbytnostmi ve vestě či brašně. I když se to nemusí na první pohled zdát, dnešní moderní vláčecí pruty s gramáží kolem 15g jsou schopné pracovat s nástrahami blížícími se své maximální vrhací zátěži a mají i dostatečné rezervy na zdolání překvapivě velkých ryb. Samozřejmě nejsou vhodné pro cílený lov trofejních exemplářů, tam by byl problém už jen se zásekem. Ale vystačíme si s nimi pro velkou část situací, které právě mělčí toky nabízí. A vzhledem k běžné velikosti dravců na našich tocích si lov i užijeme. Zjemňovat dále, až na extrémy, které jsou typické například pro závodnickou ultra lehkou přívlač, už není nutné. To si necháme spíše na nejmenší potoky.

První část této trilogie o jemné říční přívlači budu věnovat rybě, se kterou většina rybářů podnikla své první vláčkařské kroky a to sice okounovi říčnímu. Je ale třeba vzít na zřetel, že druhové jméno okouna je lehce zavádějící. Kdo chce lovit trofejní exempláře, měl by se totiž zaměřit spíš na stojaté revíry. Říční populace pruhatců je obvykle méně početná a i maximální velikost lovených ryb je nižší. Říční úlovek blížící se hranici pětatřiceti centimetrů je tak už velmi cenná ryba.

Okouni na řekách jsou z pravidla menší než ti ze stojatých vod.

Okouni na řekách jsou zpravidla menší než ti ze stojatých vod.

Jak tedy na ně?

Poměrně zásadní je vyhledávání okouních stanovišť. O ty se totiž musí okouni na řece dělit například s tloušti, kteří jsou na řekách přece jen početnější. Nejklasičtějším říčním místem na okouny jsou bezpochyby podjezí. Bohužel jde také o místa nejprochytávanější a zdejší ryby jsou často už zkušené a ochytané. Navíc na mnoha vodách lov zde ani není možný. v dnešní době je móda budovat na sebemenším toku na každém jezu malé vodní elektrárny. Ty jednak zadržují vodu a také se souběžně s nimi staví i rybí přechody. Lov v jejich blízkosti je přímo zakázán, a proto se okolí mnoha jezů pro rybáře stává nedostupnou zónou. Je ale i mnoho dalších míst, kterým se vyplatí věnovat pozornost. Zajímavé jsou okolí mostních pilířů. V jejich okolí je většinou vymletá hlubší jáma, v níž dravci sedí.

Tím výčet zajímavých říčních míst nekončí. Svou pozornost bychom měli zaměřit na vyšší podemleté břehy nebo soutoky s menšími říčkami a potoky. Paradoxně své největší říční okouny mám z míst, která většina rybářů často přechází. Jde o místa, kde se dlouhý táhlý proud začíná uklidňovat a přecházet do klidnějšího úseku. Ideální jsou konce peřejí či místa za ostrovy. V těchto místech se většinou v letních měsících zdržuje potěr a za tím se stahují říční dravci, nejen okouni.

Které nástrahy na říční okouny používám?

Záleží na ročním období. V letním období jsou v proudech úspěšné rotační třpytky. Většinou si vystačím s rotačkami velikostí 0-1 světlejších barev. Menší nejsou nutné a větší už naopak mohou jemný vláčecí prut přetěžovat. Letitá teorie říká, že do proudů patří rotačky typu long, zatímco do klidnější vody oválný lístek. Spíše jde ale o osobní preference. Kolega, který na třpytky loví velkou část roku, například longy v oblibě nemá ani v proudech. Sto rybářů, sto chutí.

Sám používám třpytky spíše výjimečně a lovím na jiné typy nástrah. Přes léto se rád věnuji lovu na woblery. U těch je třeba vzít na zřetel jednu věc. Do mělkých proudů v létě najíždí všechny druhy dravců, nejen okouni. Proto je třeba woblery, ale vlastně i ostatní nástrahy s trojháčkem, prezentovat s lankem. Tenká wolframová lanka nejsou nápadná ani nijak nenarušují chod nástrahy. Navíc je lov s lankem sportovnější vůči rybám samotným. Zatímco s ukousnutou gumou s jednoháčkem si štika hravě poradí, wobler s dvojicí trojháčků rybě sešije tlamu a tu čeká neveselá a nedlouhá budoucnost. Mějte to proto, prosím, na paměti. To byl drobný apel na svědomí rybářů a teď už k woblerům samotným. Pokud se zaměříme čistě na okouny, vystačíme si s velikostní škálou zhruba 2-7cm. Do této velikostní kategorie se schová mnoho typů nástrah. Patří sem ultra lehké wobery, jak klasické hlubinné typy (Salmo hornet), tak i moderní plasťáky, které jsou věrnou imitací potěru (Illex tiny fry). Kdo chce ale cíleně lovit velké okouny, bude muset velikost nástrah posunout na nějakých 5cm. Tu lze označit za zlatou střední cestu. Pokud je v revíru silnější zastoupení menších okounů, které chceme eliminovat, není problém zvětšit na woblery kolem sedmi centimetrů. Jen u některých typů nastane problém v tom, že mohou chodit hlouběji, než potřebujeme. A nyní už k woblerům samotným. Přes léto jsou v mělkých říčních úsecích atraktivní hladinové nástrahy. Na okouny preferuji klasické popy. Dají se vodit přiměřeně pomalu, což je u vrtulkových popů jistá nevýhoda. A připadá mi, že je okouni přijímají ochotněji než woblery typu walk. Jelikož populace okounů není na našich řekách často až tak vysoká, budou se o hladinovky často dělit s tloušti, boleny a štikami.

U klasických podhladinových woblerů máme výběr širší. Klasiku představují štíhlé potěr imitující woblery, které jsou základními pilíři v nabídce většiny firem. Pro příklad není třeba chodit daleko, stačí se podívat na Original či modernější X-rap od Rapaly nebo Minnow u konkurenčního Salma. Atraktivní jsou pro okouny také woblery dvoudílné. Dokonce se mi před několika lety podařilo na tuto nástrahu ulovit dvojici okounů naráz. Jen je možná škoda, že Rapala z nabídky vypustila pěticentimetrovou verzi svého modelu jointed. Větší okouni často nachází zalíbení i ve vyšších a na pohled robusnějších woblerech. Úspěšný je například Shad rap nebo Salmo Executor v mělce i hluboko chodícím provedení. Zajímavé jsou i nejmenší velikosti jerku Salmo Slider. I když by možná bylo na debatu, zda nástraha v této velikosti je ještě jerk. Každopádně pěticentimetrovou verzi není problém uvodit na běžném jemném prutu a okouni k němu často nezůstávají apatičtí.

V tomto případě byl úspěšnou nástrahou wobler.

V tomto případě byl úspěšnou nástrahou wobler.

Na závěr jsem si nechal nástrahy okounům nejbližší a to gumy. Na nejmenších vodních tocích si často vystačím s obyčejnými twistery kolem tří centrimetrů. Při lovu na větších řekách, kde je šance na větší rybu, dávám přednost kopytům a smáčkům. Právě smáčků se v posledních letech objevilo tolik, že by se vláčkař při jejich výběru měl řídit hlavně svým pocitem, důvěra v nástrahu je důležitým faktorem. Mým favoritem je šesticentimetrová Orca od sokolovské firmy vlacej.cz, ale lovím samozřejmě i na jiné nástrahy. Z barev preferuji klasiku – bílá, žlutá, zelená a červená. V případě kopyt barevnou škálu rozšířím o černobílý vzor. Do čisté vody v závěru roku naopak preferuji přírodní méně výrazné odstíny. Najít optimální velikost kopyt je těžké, velký okoun zaútočí jak na třícentimetrovou nástrahu na ultra lehkou přívlač, tak na deseticentimtrovou gumu určenou štice. Je proto třeba zvážit podmínky, v nichž lovíme, roční dobu a velikost potěru, který se na dané lokalitě vyskytuje.

A tím jsme se asi dostali k závěru. Příště se zaměřím na rybu na řekách hojnější a v tomto článku už zmíněnou. Totiž na jelce tlouště.

Sdílet:

O autorovi

Lukáš Ardon

S rybařením jsem začal ve svých deseti letech a od té doby věnuji velkou část svého času u vody právě přívlači. Baví mě hlavně jemnější přívlač na řekách, hlavně lov na hladinové nástrahy. Mou nejoblíbenější rybou je tloušť, protože ulovení trofejního půlmetrového kusu nebývá zadarmo. V průběhu sezóny se ale věnuji všem druhům našich dravců s výjimkou sumce. Vysloveně trofejní úlovek zatím na kontě nemám, i když pár zajímavějších by se našlo. Dvakrát se mi podařilo navštívit s vláčákem Švédsko a jelikož mi tato země a její příroda učarovaly, doufám, že se mi podaří si tuto cestu zopakovat. Kromě rybaření mě baví rocková a metalová hudba, příroda, fotografování a cestování.

Napsat komentář

96 − 93 =